Berner Sennenhund / Bernese Mountain Dog / Bouvier Bernois

Všechno špatné je k něčemu dobré

24.08.2013 01:07

aneb "Jak se stalo, že nespávám se sourozenci"

Víte, to bylo tak. V úterý odpoledne, krátce po focení, si panička všimla, že mi nechutná papání. Večer bylo ještě hůř, to už jsem se k misce ani nepřiblížila. Panička mi změřila teplotu, měla jsem ji trošku vyšší, ale prý ještě v normě. Jenže mně bylo zle, něco mě bolelo, chvílemi jsem se třásla, i když mě panička vzala dovnitř na deku, kde se mi nechtělo ležet, pořád mě něco nutilo se chladit na studené zemi. Taky jsem udělala loužičku, ve které panička našla trošičku krve.

Panička zavolala panu doktorovi, ten mě důkladně prohlédl a řekl, že jsem se nachladila. To už jsem měla trochu zvýšenou teplotu. Dostala jsem antibiotika ( takovou nepříjemnou štípací injekci, no fuj) a kapačku, to prý abych dohnala ten půlden, co jsem málo jedla, a taky důkladně propláchla ledviny a močové cesty. Lidi, řeknu vám, nejdřív jsem se lekla, co mi to dávají do tlapičky, ale po chvíli jsem únavou usnula, takže to uteklo, ani nevím jak. Panička dostala s sebou domů pro mě kupu věcí a každou hodinu až do rána mi přidávala roztok do žíly. Já jsem vzorná pacientka, udělala jsem jen dvě loužičky na koberci v obýváku, když panička na chvíli usnula. A tři loužičky jsem zvládla na podložku u dveří :-), to byste koukali,jak jsem šikovná !

Ráno jsme opět jeli k panu doktorovi a tentokrát to bylo zábavnější. V čekárně bylo několik pejsků ! Hleděla jsem překvapeně, že nejsou všichni stejní jako máma a babička. Jednoho jiného už jsme sice viděli doma, když přišel na návštěvu, ale ten byl černý skoro jako my, malý jako my, jen měl hubené pacičky a nás šesti se trochu bál, i když po čichu už to byl velký ( prý se říká dospělý) pes. Tady ti byli všichni větší než já, ale já se jich nebála !( Prý budu nejlépe socializované štěně se spoustou zkušeností, ale tomu moc nerozumím.)

Pan doktor nás moc pochválil, že už nemám teplotu, dal mi další injekci ( brrr) a dovolil dávat mi čaj s medem a papání. Taky mámino mlíčko. Najednou mi všechno zase chutnalo, byla to úleva. Už jsem si směla chvílemi pohrát s brášky a sestřičkami, jen mi nesměli kousat zavázanou tlapku s kanylou. Taky už jsem směla večer dostat kuličku sýra jako ostatní sourozenci, prý v tom byla odčervovací tabletka, ale to je jedno, chutnalo to skvěle :-).

Ve čtvrtek ráno už bylo tak dobře, že jsem si v čekárně hrála s jinou psí holčičkou, jen o týden starší, a pak jsem panu doktorovi předvedla ukázkovou loužičku bez krve. Trochu jsem se bála, aby pan doktor nestříhl vedle, když mi sundával náplasti z tlapky, ale bylo prima, že už vyndal kanylu. A světe, div se, tentokrát se s injekcí anibiotik trefil do místečka, kde to vůbec neštípalo ! No vlastně jen trošičku... Já jsem malá, ale šikovná, ani jsem neknikla.

Teď už dostávám kousek sýra ráno a večer, prý v tom panička cosi schovává, zase nějakou tabletku a budu prý to mít až do příští soboty, než budu úplně zdravá. Co naplat, nestačí, že se citím výborně. Máte vidět, jak umím vrčet, když si někdo na mě, nejmenší holčičku, dovoluje !

A tak než budu úplně v pořádku, spávám na dece ( a někdy ji pěkně odhrabu, když je mi teplo) doma s mámou a babičkou, aby mi nebylo smutno. Bráškové a sestřičky spí venku, někdo v boudě, jiný kde se mu zrovna líbí. Panička už se nebojí, že bychom netrefili z dolního dvorku, takže máme celý den i noc otevřeno skoro všude a dva schody z jednoho dvorku na druhý zvládáme levou zadní :-).

Jo, lidi, málem bych zapomněla, do rána bylo dnes v kuchyni i v předsíni čisto, já to zvládla !!! :-)

Všichni to asi ještě tak dobře neumí, a i když se snažíme, ne vždycky se zadaří. Venčíme se po vyspání a po papání, musíte být ranní ptáčata, abyste nás zastihli při probouzení. Taky už se před námi nikam neschováte, všude vás dostihneme. Paničce se umíme ukázkově motat pod nohama, když nás jde krmit, zato vzorně čekáme opodál, když vezme do rukou lopatku a jde sbírat naše bobečky. To už jsme se naučili, že je potřeba počkat a nerozšlapat všechny. Pravda je, že panička většinou uklízí, když máme čumáčky v miskách - po probuzení si chviličku pohrajeme a jde se papat, to pak na ni ani nemáme čas. Od misky neodcházíme všichni současně, takže má panička šanci, že všechno, co po papání vytvoříme, posbírá včas.

Jéje, lidičky, dobrou noc, už je vážně nejvyšší čas spinkat.

Krásné sny a ještě hezčí dny přeje

Vaše Elinka

Kontakt

Ing.Vladimír Březovský, Mgr.Ivana Burianová, Miroslav Burian

vladimir.brezovsky@centrum.cz, fialka.krcman@seznam.cz, mira-burian@seznam.cz

Farského 25, Olomouc
Ke Království 154, Krčmaň

Burianová 776 842 100, 58 539 50 26,
Březovský 58 531 22 36,
Burian 776 89 14 18

Vyhledávání

Vytvořeno službou Webnode