Standard plemene

 Český překlad dle originálního německého standardu FCI číslo 45/D ze dne 12. března 1993.

Země původu plemene: Švýcarsko

Využití: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes.

Klasifikace FCI: skupina II, sekce 3, švýcarští salašničtí psi, bez  pracovní zkoušky.

Krátký historický přehled: bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno „dürrbachský pes“ (německy „Dürrbachler“).

Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistou rasu. Založili „Švýcarský klub dürrbachských psů“ a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.

Od té doby si rasa, nazývaná nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů „bernský salašnický pes“, rychle získávala příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je bernský salašnický pes díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.

 Celkový vzhled: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.

Důležitý poměr měr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše podsaditý než dlouhý.

Charakter a chování (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.

Hlava: silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá, vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná střední čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná.

Čenich: černý.

Chrup: úplný, silný, nůžkový skus.

Oči: tmavěhnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími víčky.

Uši: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně dlouhé, v klidu ploše přiléhající.

Krk: silný, svalnatý, středně dlouhý.

Tělo: silné, kompaktní.

Hrudník: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný.

Hřbet: pevný, rovný.

Bederní partie: široká a silná.

Záď: mírně zaoblená.

Břicho: nevtažené.

Ocas (prut): bohatě osrstěný, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.

KONČETINY

Přední končetiny:

Celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné.

Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.

Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné.

Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.

Zadní končetiny:

Celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny.

Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená.

Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.

Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.

OSRSTĚNÍ

Druh srsti: rovná, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.

Zbarvení srsti: sytě černá základní barva se sytým červenohnědým pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:

– čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě:

lysina, která se rozšiřuje ve směru k čenichu po obou stranách v bílou;kresba mordy nanejvýš ke koutkům pysků. Bílá přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.

Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu.

Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v krajině konečníku.

 VELIKOST

Psi – kohoutková výška 64–70 cm, ideální 66–68 cm, feny – kohoutková výška 58–66 cm, ideální 60–63 cm.

CHYBY OVLIVŇUJÍCÍ OCENĚNÍ

Každá odchylka od výše uvedeného popisu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba při tom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.

• jemná kostra
• předkus a podkus
• chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů). Chybějící M3 se jako chyba nehodnotí.
• entropium, ektropium
• prohnutý hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu
• stočený ocas, zalomený ocas
• výrazně kudrnatá srst

Chyby v bílých znacích a barvách srsti:

• chybějící bílé znaky hlavy
• příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků
• velká bílá skvrna na šíji
• bílý límec kolem krku (nemusí být uzavřený, i vysoko sahající bílé zbarvení krku je chybou)
• bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici nadprstí (holínka)
• rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi
• černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi
• nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
• hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy

Povahové chyby:

• nejistá povaha (bázlivost)
• agresivita

CHYBY VYLUČUJÍCÍ Z OCENĚNÍ

• rozštěp nosu
• modré oko, „břízové oko“ (tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka)
• hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)
• chybějící trojbarevnost
• jiná než černá barva srsti těla

Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložena v šourku.